Obec Smilovice se rozkládá na severním úpatí Moravskoslezských Beskyd. Z jižní strany se nad ní zvedají stráně Goduly (737 m n. m.) a Gutského vrchu (741 m n. m.).
Status: obecCelková výměra: 785 haPočet obyvatel: 789 (k 1.1.2018)Okres: Frýdek-MístekStřední nadmořská výška: 395 m n. m.Nejníže položený bod: 370 m n. m., řeka RopičankaNejvýše položený bod: 715 m n. m., úbočí vrchu GodulaJe členem: Mikroregion Sdružení obcí povodí Stonávky
Smilovice jsou součástí Těšínského Slezska, a to bylo obydleno již od pradávna. Důkazy o tom byly nalezeny v četných vykopávkách z doby kamenné. V té době však celé území nynější vesnice pokrývaly lesy. Datované kořeny obce sahají daleko do 15. století. Již roku 1448 se připomínají jako statek, který byl pak v roce 1592 zkonfiskován Těšínskou komorou. Obec dostala své jméno po Františku Smylovi, který sem přiváděl nové obyvatele. Byli to zejména rumunští Valaši, kteří osidlovali obec a celé Těšínsko. Za tyto služby byl Smyl povýšen na panoše a stal se dokonce starostou Těšína. Smilovice často měnily majitele. V roce 1603 je těšínský kníže Václav prodal Hanibalovi z Brna. Vdova po něm se jich zřekla ve prospěch kněžny Alžběty Lukrecie, památné " černé kněžny". Z této doby z 2. července 1646 se dochovala listina, kterou pak těšínská kněžna stvrzuje prodej pozemku ve Smilovicích Andrisovi Zientkovi. Vlastníkem Rakovce byl tehdy baron Bees. Za zmínku snad stojí i to, že do r. 1644 patřila ke Smilovicím rovněž i obec Řeka. Osadníci se živili zemědělstvím, pastevectvím a salašnictvím. Zemědělství pak provázelo obec i na jeho pečetním znaku. Život tehdejších osadníků byl provázen neustálým útlakem a omezováním volnosti. K částečnému zlepšení došlo až po vydání robotního patentu 6. 7. 1771, vydaným Marií Terezií. Po nástupu na trůn Josefa II. došlo k radikálním obratům v poddanských poměrech vydáním patentu o zrušení nevolnictví r. 1781. Byla omezena závislost poddaného na vrchnosti. Tolerančním patentem v r. 1781 povolil evangelíkům veřejné bohoslužby a zrovnoprávnil je s katolíky. Evangelíci ze Smilovic se připojili k založenému sboru v Komorní Lhotce. První škola ve Smilovicích byla dřevěná a k jejímu užíváni došlo r. 1791. Druhý pramen uvádí, že pravděpodobně byla první škola postavena už v roce 1780, kterýžto rok je vyřezán na větrné korouhvičce. Z iniciativy ligotského sboru byla r. 1876 postavena nová škola. Druhá škola přetrvala dvě války a byla zničena až požárem 16. ledna 1963. V roce 1965 začala stavba třetí školní budovy a ta byla otevřena 28. srpna 1966. Budova byla malá, nevyhovující s nedostatkem učeben a příslušenství. V roce 1972 byla započata stavba už v pořadí čtvrté školy. K jejímu slavnostnímu otevření došlo dne 30. srpna 1974 a vyučuje se v ní doposud. Samostatnou obcí se staly Smilovice roku 1850. K integraci Smilovic se střediskovou obcí Hnojníkem, spolu s obcemi Řekou, Stříteží, Vělopolím, Třanovicemi, Horními a Dolními Tošanovicemi došlo 1. ledna 1980. Roku 1991 došlo k opětovnému zřízení samostatné obce Smilovice.
Místní knihovna se v minulosti zúčastňovala mnoha soutěží a získala ocenění vzorné knihovny. Organizace PZKO Polski zwionzek kulturalno oświatowy existuje v obci od roku 1948. Zaměřuje se i na kulturní činnost a připravuje divadelní představení.
Pro potřeby návštěvníků je k dispozici sportovní areál s moderním vybavením, fotbalové hřiště (druhé je ve výstavbě), tenisové kurty a herna stolního tenisu. Obec protínají stezky pro pěší a dvě cyklostezky. Ze zajímavostí v okolí obce lze jmenovat Mánesův pomník na odbočce ve Stříteži do Smilovic a příjemné klimatické a bylinné lázně v blízké Komorní Lhotce.
Vzdálenost vzdušnou čarou 16 km V směrem od okresního města Frýdek-Místek.
Zdroj informací: www.smilovice.cz